Mnoho emitentů má zato, že schválením prospektu ze strany ČNB veškeré povinnosti ohledně jejich veřejné nabídky a propagace dluhopisů končí. Tak tomu ale není, pro veřejnou nabídku dluhopisů, akcií či jiných cenných papírů (odhlížíme od výjimek pro veřejnou nabídku v nařízení) je třeba kromě schváleného prospektu cenného papíru dodržet pravidla, která jsou upravená v nařízení EP a Rady (EU) č. 2017/1129 ze dne 14. června 2017 o prospektu (Nařízení 2017/1129) a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/979 ze dne 14. března 2019, kterým se doplňuje nařízení EP a Rady (EU) 2017/1129, pokud jde … propagační sdělení týkající se cenných papírů (Nařízení 2019/979).

Nejčastějšími nedostatky při veřejné nabídce dluhopisů se týkají propagace. Propagace emitentů často neobsahují požadavky podle čl. 14 Nařízení 2019/979, na základě ustanovení tohoto článku by mělo propagační sdělení obsahovat:

  1. výrazným způsobem uvedené slovo „propagační sdělení“,
  2. prohlášení o tom, že schválení prospektu by se nemělo chápat jako potvrzení cenných papírů, které jsou nabízeny nebo přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a rovněž
  3. doporučení, aby si potenciální investoři přečetli prospekt, nežli učiní investiční rozhodnutí, aby tak plně pochopili potenciální rizika a výnosy spojené s rozhodnutím investovat do cenných papírů.

Propagační sdělení také často nesplňují požadavek podle čl. 22 odst. 3 Nařízení 2017/1129, na základě kterého nesmí být propagační sdělení zavádějící. Jako zavádějící mohou být považována propagační sdělení, která např. zlehčují rizika uvedená v prospektu, navozují v investorech pocit, že regulátor (ČNB) schválil obsah prospektu po skutkové stránce či kontroluje podnikání emitenta.

Z právní praxe víme, že ČNB vždy kontroluje obsah webových stránek emitentů. Tedy zejména to, zda je na v prospektu uvedených webových stránkách umístěn prospekt, případné konečné podmínky či dodatky k prospektu, ale vedle toho na webu kontroluje i případná propagační sdělení k emisím dluhopisům.

V současné době ČNB využívá zejména preventivní opatření a vyzývá emitenty k odstranění zjištěných nedostatků. V případě, že emitent nepřijme ČNB stanovená opatření k nápravě, hrozí mu sankce až v řádu milionů Kč.