Nedávno jsme v advokátní kanceláři řešili velmi zajímavý případ ohledně platnosti převodu dluhopisů. Kontaktoval nás emitent, pro kterého jsme připravovali emisi dluhopisů na klíč, že se mu ozval neznámý držitel dluhopisů. Původní vlastník dluhopisů zemřel bez dědiců a před svou smrtí prodal garáž, kde měl dluhopis uložen. Kupující garáže v ní dluhopis našel a chtěl peníze z něj po emitentovi s tím, že na to má nárok, protože mu prodávající řekl, co najde v garáži, tak ať si nechá (doslova: „ten bordel z garáže si můžete nechat“). Kupující prý má na své tvrzení svědka. Jen pro ilustraci dodávám, že se jednalo se o dluhopisy za statisíce Kč.

Chvíli jsem přemýšlel, co s tím. Pak jsem vzal občanský zákoník a našel § 1103 odst. 2 vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. O náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky… . Pak je zde ještě odst. 3, který říká vlastnické právo k cennému papíru na jméno se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti.

Z právní teorie vím, že cenný papír na řad může zároveň být i cenný papír na jméno, resp., že cenný papír na jméno je jednou z kategorií cenných papírů na řad. Bylo tedy třeba vyřešit o jakou formu cenného papíru se u dluhopisu jedná. Nalistoval jsem § 2 odst. 3 zákona o dluhopisech a čtu: Dluhopis, který není zaknihovaným cenným papírem ani imobilizovaným cenným papírem (dále jen „listinný dluhopis“), je cenným papírem na řad. V rubopisu listinného dluhopisu se uvede identifikace nabyvatele. A bylo jasno, dluhopis je jen a pouze cenným papírem na řad. Jedná se o kogentní ustanovení zákona o dluhopisech, textace neumožňuje odchýlení.

Vzhledem k tomu, že zákon o dluhopisech je zvláštním zákonem vůči občanskému zákoníku, má právní úprava zákona o dluhopisech přednost před obecnou úpravou v občanském zákoníku. Není tak pochyb o tom, že dluhopis je cenný papír na řad a k jeho převodu je vždy třeba rubopis a dále i smlouva a předání. Pokud rubopis na dluhopisu není, nestal se majitel garáže vlastníkem dluhopisu a nemůže uplatňovat nárok z něj vůči emitentovi. Další podmínky převodu tedy smlouva a předání mohli být kupujícím garáže splněny. Smlouva o převodu cenného papíru může být i ústní a předání může být i konkludentní. To samo o sobě však k platnému převodu listinného dluhopisu nestačí.

Takto nastavená právní úprava, tedy požadavek rubopisu k převodu, brání např. uplatňování práv z odcizených či ztracených dluhopisů. Předložení originálu či skenu rubopisovaného dluhopisu emitentovi mu dává velkou míru jistoty, že do seznamu zapisuje skutečného majitele dluhopisu. Právní úprava dluhopisů je v těchto aspektech dobře nastavená a vysoké požadavky na formální aspekty převodu dávají jak emitentům, tak vlastníkům dluhopisů poměrně velkou míru právní jistoty.