AML 2027 – díl #10: Nová koncepce skutečného majitele podle AMLR

Od 10. července 2027 nahradí dosavadní vnitrostátní úpravu určení skutečného majitele přímo použitelné nařízení AMLR. Změna se týká všech povinných osob i samotných právnických osob, které musejí znát a evidovat své skutečné majitele.

Jak se určuje skutečný majitel podle nařízení AMLR?

Podle čl. 51 nařízení AMLR je skutečným majitelem (Beneficial Owner – UBO) každá fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo ovládá právnickou osobu. Určení skutečného majitele přitom stojí na dvou samostatných pilířích, které musejí být prováděny souběžně a nezávisle na sobě:

1. Test vlastnického podílu (čl. 52 AMLR) – přímé nebo nepřímé vlastnictví 25 % a většího podílu, podílu na hlasovacích právech nebo jiného vlastnického podílu ve společnosti, včetně práva na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku.
2. Test ovládání jinými prostředky (čl. 53 AMLR) – schopnost přímo či nepřímo vykonávat významný vliv a přijímat zásadní rozhodnutí v právnické osobě bez ohledu na výši vlastnického podílu, například na základě akcionářských dohod, práva jmenovat vedení nebo prostřednictvím tichého společníka.

Pokud ve vlastnické struktuře koexistuje vlastnický podíl s ovládáním na různých úrovních řetězce, uplatní se pravidlo kombinovaného testu podle čl. 54 nařízení AMLR.

Jak se nově má počítat nepřímé vlastnictví?

Při nepřímém vlastnictví prostřednictvím řetězce zprostředkujících společností se podíl fyzické osoby má vypočítat vynásobením procentuálních podílů v daném řetězci (čl. 52 odst. 1 AMLR). Pokud fyzická osoba drží podíly ve stejné cílové společnosti prostřednictvím více různých větví, výsledky z jednotlivých řetězců se sčítají.

Kdy lze uvést náhradního skutečného majitele?

Uvedení člena vrcholného vedení jako náhradního skutečného majitele je přípustné po vyčerpání všech možných způsobů identifikace nebo při existenci důvodné nejistoty (čl. 22 odst. 2 a čl. 63 odst. 3 AMLR). Právnická osoba i povinná osoba jsou povinny podrobně zdokumentovat a uchovat záznamy o všech krocích a překážkách, které k tomuto závěru vedly. Pouhá obtížnost získání údajů přitom nepředstavuje důvod k rezignaci na zjištění skutečného UBO.

Nesrovnalosti v registru je nutné oznámit do 14 dnů

Povinné osoby při hloubkové kontrole klienta (CDD) zjišťují UBO z dokladů a vždy je povinně ověřují nahlédnutím do centrálního registru skutečných majitelů (čl. 22 odst. 7 AMLR). Zjistí-li povinná osoba nesrovnalost mezi údaji v registru a ověřenými informacemi, které získala, musí ji oznámit správci registru (čl. 24 odst. 1 AMLR). Výjimka platí pro drobné typografické chyby nebo zastaralé údaje, u nichž není dán úmysl informace zatajit.

Co si z nové úpravy odnést?

Určení skutečného majitele od roku 2027 staví na jednotné unijní matematice a souběžném testování vlastnictví a ovládání. Obchodní korporace musejí uchovávat přesný popis své vlastnické a řídicí struktury a na výzvu jej předložit povinným osobám či orgánům dozoru. Uvedení člena vrcholného vedení jako náhradního UBO bez předchozího prokazatelného vyčerpání všech dostupných kroků zakládá riziko závažného přestupku a pokuty podle návrhu ZEOS.