Může zaměstnanec odmítnout testování?

Otázky a odpovědi k testování zaměstnanců

Mimořádná opatření stanovují některým zaměstnavatelům povinnost neumožnit osobní přítomnost na pracovišti zaměstnanci, který v posledních 7 dnech neabsolvoval PCR test nebo antigenní test nebo jiný preventivní test na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem.

Nejnovější mimořádné opatření ze dne 15. 3. 2021 č.j.: MZDR 47828/2020-22/MIN/KAN, stanovuje povinnost testování zaměstnanců už také u zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají 10 až 49 zaměstnanců.

Jak lze testovat?

Testování je možné provádět prostřednictvím antigenních testů určených k samotestování, dále POC antigenními testy závodním či smluvním lékařem daného podniku, nebo externím poskytovatelem zdravotních služeb.

Jaké jsou povinnosti zaměstnavatele při testování zaměstnanců?

V případě samotestování antigenními testy, musí zaměstnavatel seznámit všechny zaměstnance, kteří budou test využívat s příbalovou informací, s návodem k použití testu a informovat o zpracování osobních údajů za účelem testování a o případném předání údajů orgánu veřejného zdraví. Zaměstnavatelé musejí zároveň zajistit, aby osobní údaje byly zpracovávány s co nejvyšší ochranou soukromí, tedy aby standardně nebyly zpřístupněny neomezenému počtu osob. Samotná evidence provedených testů zaměstnanců musí být náležitě zabezpečena a přístup k ní by měly mít pouze osoby pověřené plněním úkolů k dodržování mimořádného opatření.

Zaměstnavatel má také povinnost vést evidenci provedených testů u zaměstnanců, a to alespoň po dobu účinnosti mimořádného opatření.

K testování na pracovišti by měl zaměstnavatel vyčlenit vhodný prostor, tak aby zde nedocházelo ke koncentraci zaměstnanců.

Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance, že v případě jakýchkoliv příznaků onemocnění nepoužijí samotest, ale okamžitě postupují podle návodu pro příznakové osoby dostupného na stánkách Ministerstva zdravotnictví ČR.

Jak často se musí zaměstnanec testovat?

Testování zaměstnanců se musí provádět s frekvencí alespoň jednou za týden. Není-li zaměstnanec v den termínu testování přítomen na pracovišti zaměstnavatele, jeho preventivní testování se provede v den jeho příchodu na pracoviště. Za zaměstnance se považují i dočasně přidělení zaměstnanci agentury práce a další osoby, které na základě jiného právního vztahu, než je pracovněprávní vztah, vykonávají práci nebo obdobnou činnost na pracovišti zaměstnavatele společně s jeho zaměstnanci. 

Co dělat, když má zaměstnanec pozitivní test?

Pokud po absolvování testu získá zaměstnanec pozitivní výsledek, je povinen uvědomit zaměstnavatele, opustit pracoviště do místa svého bydliště a informovat svého praktického lékaře, pokud jeho zaměstnavatel nestanovil, že má uvědomit podnikového lékaře zaměstnavatele. Není-li zaměstnanec schopen informovat svého nebo podnikového lékaře, musí informovat jiného poskytovatele zdravotních služeb nebo orgány hygieny. Zaměstnanci bude nařízena karanténa, a to minimálně do případného negativního výsledku následného PCR testu.

Kteří zaměstnanci se nemusí testovat?

Testování se neprovádí u osob, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula doba jejich izolace, nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19, a od prvního pozitivního RT-PCR testu nebo POC antigenního testu neuplynulo více než 90 dní. Tyto skutečnosti se prokazují lékařskou zprávou.

Dále se neprovádí u osob, které doloží negativní výsledek RT-PCR testu nebo profesionálně provedeného POC antigenního testu. Výjimka se rovněž vztahuje na osoby, které jsou již očkované proti onemocnění COVID-19, pokud od druhé dávky (resp. od jediné, jde-li o jednodávkové očkování) uplynulo již 14 dnů, mají vystavený certifikát Ministerstva zdravotnictví a neprojevují příznaky nemoci.

Povinnost postoupit testování na výzvu zaměstnavatele se nevztahuje také na zaměstnance pracující z domova.

Jak postupovat, když zaměstnanec povinné testování odmítne?

Zaměstnavatel neotestovanému zaměstnanci neumožní vstup na pracoviště. Zaměstnavatel se se zaměstnancem může dohodnout na výkonu práce z domova, čerpání dovolené, na poskytnutí neplaceného volna, případně změně harmonogramu rozvržení směn.

Nedojde-li k dohodě, lze se klonit k závěru, že půjde o jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance podle § 199 odst. 1 zákoníku práce, za kterou zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy. Zaměstnavatel může náhradu poskytnout pouze na základě vlastního uvážení nad rámec zákona.

Je však třeba upozornit, že zaměstnanci hrozí finanční sankce podle § 11 zákona č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 (pandemický zákon).