Pokoutné fondy a odpovědnost finančních poradců

Finanční zprostředkovatelé nesou samostatnou odpovědnost za nabízení investic. Česká národní banka (ČNB) uložila pravomocnou pokutu 2 miliony korun poradkyni, která přivedla desítky nekvalifikovaných investorů do dvou nelicencovaných společností (tzv. správci podle § 15 ZISIF – „alternativní fondy“). Hlavní myšlenka rozhodnutí? Profesionál se nemůže vymlouvat na neznalost zákona ani svalovat vinu výhradně na tvůrce podvodného schématu.

Pomocník nezávisí na hlavním pachateli

Hlavní argumentační linií zprostředkovatelky byla takzvaná zásada akcesority účastenství. Tvrdila, že pokud ČNB pravomocně nepotrestala samotné alternativní fondy za neoprávněný výběr peněz od veřejnosti (porušení tzv. pokoutného fondu dle § 98 ZISIF), nemůže potrestat ani ji jako pomocnici. Jedna z dotčených společností totiž skončila v insolvenci dříve, než ji ČNB stihla pravomocně sankcionovat.

Bankovní rada ČNB tuto konstrukci jasně odmítla. Zákaz usnadnit jinému zakázanou činnost (§ 99 ZISIF) představuje zcela samostatnou skutkovou podstatu. Odpovědnost pomocníka nepadá ve chvíli, kdy hlavní organizátor unikne trestu, například právě kvůli úpadku. ČNB prokazatelně doložila, že zmíněné společnosti znaky pokoutného fondu naplnily. To k potrestání zprostředkovatelky stačí.

Jinými slovy, každý, kdo inkasuje provize za přivádění klientů do pochybných projektů, odpovídá za své vlastní protiprávní jednání.

Profesionální slepota neomlouvá

Poradkyně se dále hájila tím, že o protiprávnosti projektů nevěděla a společnostem natolik věřila, že do nich vložila i vlastní úspory. Podnikající fyzická osoba má však podle přestupkového zákona objektivní odpovědnost. Zavinění (vědomost) se tedy pro samotný vznik deliktní odpovědnosti vůbec nezkoumá.

ČNB zdůraznila, že poradkyně působila na trhu jako vázaný zástupce více než deset let. Jako profesionál musela znát zákonné limity. Subjekty zapsané podle § 15 ZISIF nesmí nabízet své služby běžné veřejnosti. Vázaný zástupce zkrátka musí poznat, komu smí nabízet investiční nástroje a jaká omezení se na ně vztahují.

Pokuta musí bolet, ale nesmí zničit

ČNB v prvním stupni uložila zprostředkovatelce pokutu 3 mil. Kč. Bankovní rada ji nakonec snížila na 2 mil. Kč. Zásadní roli zde sehrála proporcionalita. Druhá ze společností zapojených do případu dostala za samotné provozování pokoutného fondu pokutu 5 mil. Kč. Společnost přitom vybrala přes 666 mil. Kč od více než dvou tisícovek lidí. Oproti tomu poradkyně zprostředkovala pro tuto konkrétní společnost smlouvy s 11 klienty v objemu 3,4 milionu korun.

Uložit pomocníkovi třímilionovou sankci se proto jevilo ve srovnání s hlavním pachatelem jako nepoměrně přísné. Konečná částka 2 mil. Kč však stále plní represivní účel. Bankovní rada připomněla letité pravidlo Nejvyššího správního soudu – pokuta, která nebolí, nedává smysl.

Shrnutí pro praxi

Rozhodnutí ukazuje nový, přísnější trend. V případech usnadnění činnosti pokoutnému fondu jde dokonce o první rozhodnutí svého druhu. ČNB jím dává jasně najevo, že nelegální výběr peněz od veřejnosti by nebyl v takovém rozsahu možný bez aktivní účasti distribučních sítí hnaných vysokými provizemi. Finanční zprostředkovatelé tak musí pečlivě prověřovat, jaké produkty svým klientům nabízejí. Pokud zavřou oči před jasnými znaky pokoutného fondu, riskují citelné sankce přímo pro sebe.