Listinné či zaknihované dluhopisy?

Emitenti se často ptají, zda mají vydat listinné či zaknihované dluhopisy. Není vždy jednoduché jim doporučit nejvhodnější variantu. V čem jsou tedy základní rozdíly, výhody a nevýhody mezi oběma podobami dluhopisů?

Co je to dluhopis

Dluhopis je cenný papír na řad. Je to vlastně formalizovaná půjčka finančních prostředků vtělená do cenného papíru. Mezi věřitelem a dlužníkem tak odpadá uzavírání písemné smlouvy a tato je nahrazena dluhopisem. Díky tomu, že má dluhopis podobu cenného papíru, může být u jejich distribuce využito zprostředkovatelů. Náležitosti dluhopisu podrobně upravuje zákon o dluhopisech.

Způsob distribuce dluhopisů

Zda vybrat podobu listinných dluhopisů či zaknihovanou podobu se nejčastěji odvíjí od způsobu nabízení dluhopisů a jejich distribuce. Z hlediska nabízení dluhopisů rozlišujeme soukromé emise dluhopisů (private placement), tyto není možné nabízet veřejně investorům a mají zákonem omezený počet potenciálních investorů na 150. Vedle privátních emisí existují emise veřejné (public offering). Veřejné emise do objemu 1 mil. EUR či jejich ekvivalentu v Kč je možné veřejně nabízet bez omezení. Pokud chce investor veřejně nabízet emise, které mají větší objem než 1 mil. EUR, je nezbytné mít k jejich nabízení schválený prospekt cenných papírů od České národní banky (ČNB). Schválení prospektu ve správní řízení u ČNB je celkem náročná disciplína, ale o tom se podrobně rozepíšeme v jiném článku.

Vhodná podoba

Odpověď na úvodní otázku ohledně vhodné podoby dluhopisů se tedy odvíjí zejména od velikosti emise a způsobu jejího nabízení. Menší emise dluhopisů je s ohledem na náklady zaknihování a složitější administrativě lepší vydat v listinné podobě. Obsloužit desítky investorů prostřednictvím listinných dluhopisů je administrativně únosné. U větších emisí v řádu vyšších desítek až stovek mil. Kč je dle našeho názoru výhodnější jít cestou zaknihované emise. Administrativa spojená se stovkami až tisíci listinných dluhopisů a jejich následným svoláním při splácení jistiny je velká. Někteří emitenti však zvládnou i toto množství investorů obsloužit vydáním listinných cenných papírů. Častým argumentem z jejich strany pak je, že klienti si po úpise odnášejí hmotný cenný papír, někdy i s krásnou grafikou.

Závěr

Rozhodnutí o tom, zda vydat listinnou či zaknihovanou emisi dluhopisů záleží zejména na velikosti emise a schopnosti zvládnout s tím spojenou administrativu. Obecně platí, že malé emise je vhodné vydávat v listinné podobě a velké emise v zaknihované. Taková je i obvyklá praxe na českém kapitálovém trhu.