Zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je dána možnost dožadovat se odškodnění za újmu způsobenou při výkonů státní nebo veřejné moci.
Zákon zakotvuje, za které orgány odpovídá stát a za které územní celky, a to podle toho, kdo průtahy v řízení způsobil.
Orgány státní nebo veřejné moci mají povinnost vydávat rozhodnutí ve lhůtě stanovené zákonem nebo jinak ve lhůtě přiměřené. Posouzení, zda bylo rozhodnuto ve lhůtě přiměřené, je relativně složité a okolnosti je potřeba posuzovat komplexně. Zohledňují se přitom 4 kritéria. Složitosti případu, přístup orgánů, chování stran sporu a význam sporu pro žalovaného. Je tedy třeba nahlížet odlišně na z odborného hlediska složitý případ (př. kauzu medicínského práva), kde je potřeba velké množství posudků, než na jednoduchý spor o zaplacení faktury. Stejně tak, pokud je orgán aktivní a marně se snaží případ projednat a účastníci staví do řízení překážky v podobě opakujících se omluv z jednání, nelze toto brát na stejnou váhu, jako když není po dobu dvou až tří let nařízeno jednání a v kauze se neděje nic. Význam sporu pro žalovaného je neméně významným subjektivním kritériem, kdy pro menšího podnikatele může být čekání na rozhodnutí o povinnosti zaplatit za významnou zakázku likvidační, naopak velké společnosti nemusí nezaplacení částky v řádech statisíců způsobit žádné obtíže.
Při odpovědnosti za škodu lze obecně požadovat dva typy plnění – a to úhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Vyčíslit škodu není mnohdy jednoduchá záležitost, ale je třeba vycházet ze zásady, že se hradí jednak škoda, která skutečně vznikla a dále ušlý zisk (př. nemožnost pracovat na jiné zakázce z důvodu chybějících peněz na nákup materiálu). Je třeba k věci přistupovat racionálně a škodu vyčíslovat s jistou dávkou zdravého rozumu.
Co se týče zadostiučinění za nemajetkovou újmu, stanovení výše této náhrady je nepoměrně složitější oproti vyčíslení škody. Ohodnocení útrap subjektu je totiž záležitost čistě subjektivní a velmi složitě se dokazuje. Existuje však jistý úzus českých soudů, že za každý rok průtahů se stanoví odškodnění ve výši 600 – 800 EUR, kdy ESLP má k tomu více štědrý přístup a újmu ohodnocuje na 1000 – 1500 EUR. Výši takové náhrady však nelze stanovit paušálně, vzhledem ke specifičnosti každého z posuzovaných případů.
Nárok na náhradu škody se uplatňuje dle zákona u úřadů nebo ministerstev v zákoně stanovených. V případě průtahů v soudním řízení je k řešení věci příslušné Ministerstvo spravedlnosti.
Nárok na náhradu nemajetkové újmy je potřeba uplatnit ve lhůtě 6 měsíců od skončení řízení, které je stiženo průtahy. Kancelář Veřejného ochránce práv vydala k podání žádosti o odškodnění za průtahy v řízení poměrně podrobný formulář, který žadatele ušetří formálních chyb při podávání žádosti a napovídá, co dělat v případě nevyhovění žádosti či jakou částku lze zhruba požadovat. Ministerstvo tuto žádost musí vyřídit do 6 měsíců ode dne podání žádosti.
Nárok na náhradu škody lze uplatnit ve lhůtě delší, tříleté, která běží od dne, kdy se poškozený o vzniku škody dověděl. Pokud ministerstvo žádost nevyřídí uspokojivým způsobem či ji nevyřídí vůbec, je třeba se obrátit na soud. V této fázi je důležité si hlídat lhůty – pro podání žaloby zbývá jen část šestiměsíční lhůty, která zbyla před podáním stížnosti. Pokud byla tedy žádost podána 5 měsíců od skončení řízení, na podání žaloby máte jen jeden měsíc od vyřízení žádosti ministerstvem. Jednoduše řečeno, k podání žádosti a žaloby na soud máte celkem 6 měsíců, kdy k těmto šesti měsícům se připočte doba, po kterou ministerstvo žádost vyřizuje, a pokud ji nevyřídí, je tato doba maximálně dalších 6 měsíců. Obecně lze tedy doporučit neotálet s podáním stížnosti, případně následné žaloby.
Průtahy v řízení mohou být pro mnoho účastníků velmi nepříjemné, už proto, že si k soudu přišli pro spravedlnost, a ani po letech zbytečně se táhnoucího řízení se jim této nedostává. Zákonodárce však na tuto situace pamatuje a snaží se poškozeným osobám jejich útrapy alespoň z části kompenzovat. Při zohlednění kritérií výše lze tedy jen doporučit podání stížnosti a využít možnosti této formy satisfakce.
