Zákon o obchodních korporacích

K některým dalším aspektům souvisejícím s přijatým zákonem o obchodních korporacích

Nová úprava obchodních společností, resp. korporací, provedená zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), s sebou přináší také další novinky i některé dosud nevyužívané právní instituty a regulativy.

Jedna z novinek se týká možnosti zvolit si pro volbu orgánů společnosti, pokud je tato zakotvena do společenské smlouvy, formu tzv. kumulativního hlasování. Takový způsob hlasování představuje určitou zvýšenou ochranu pro minoritní společníky, jelikož zavádí pravidlo, že se počet hlasů společníka zjistí tak, že počet hlasů, jimiž společník nakládá na valné hromadě, se znásobí počtem volených míst členů orgánu společnosti. Jestliže se volí jednatelé i členové dozorčí rady, byla-li zřízena, zjišťuje se pro účely kumulativního hlasování počet hlasů společníka pro každý orgán odděleně.

Při kumulativním hlasování je společník oprávněn použít všechny hlasy, se kterými nakládá, nebo jejich libovolný počet jen pro určitou osobu nebo pro určité osoby. Při kumulativním hlasování se na valné hromadě hlasuje o každém členu orgánu samostatně a odevzdávají se pouze hlasy pro volbu určité osoby nebo osob. Má-li být odvolán člen orgánu společnosti zvolený kumulativním hlasováním, lze ho odvolat jen se souhlasem většiny těch členů, kteří hlasovali pro jeho zvolení, nebo jejich právních nástupců; to neplatí, porušil-li tento člen orgánu společnosti závažně své povinnosti. Toto ustanovení tak směřuje k vyšší ochraně a zlepšení postavení minoritních společníků, kteří tak mohou do orgánů společnosti „dosadit“ zástupce, který bude hájit jejich zájmy a současně omezuje nadvládu majoritního společníka, který doposud de facto mohl rozhodovat o obsazení orgánů společnosti zcela bez ohledu na oprávněné zájmy nebo požadavky jiných společníků.

Další podstatnou změnou je zavedení kategorie tzv. podnikatelského úsudku (business judgement rule – BJR). Toto pravidlo stanoví pro jednající orgán možnost, aby v případě sporu prokázal, že v rámci předmětného rozhodování jednal tento orgán lege artis a že tedy nenese odpovědnost za případně vzniklou újmu, i kdyby tato újma v ekonomickém slova smyslu skutečně vznikla. Tato úprava vychází z koncepce použité například německým akciovým zákonem a to tak, že jedná-li příslušný orgán náležitě, informovaně a v zájmu společnosti, nemůže nést veškerá rizika, která mohou v rámci podnikání nastat. V okamžiku, kdy celková koncepce společnosti je založena na smlouvě s nejistým výsledkem, není možné požadovat po profesionálním managementu, aby nesl všechna možná rizika svého jednání, tedy i ta, která nemohl ovlivnit. Důkazní břemeno však nadále nese jednající osoba.

Povinnost statutárních a jiných orgánů oprávněných jednat za společnost nebo družstvo s péčí řádného hospodáře je zachována (specifikována je pak občanským zákoníkem). Ze stávající úpravy přetrvává také obrácené pojetí důkazního břemene s tím, že platí pro všechny společnosti a družstvo. Odpovědnost za škodu při plnění pokynu valné hromady nebo členské schůze nenastává tehdy, pokud tento pokyn byl v rozporu s právními předpisy a členové příslušného orgánu na to výslovně upozornili. Je tak akcentována profesionalita s tím, že je věcí řádné péče, aby na tuto skutečnost odpovědné osoby upozornily a předešly tak vzniku škody. Jakákoliv ujednání omezující odpovědnost za škodu způsobenou pří výkonu funkce statutárního či obdobného orgánu jsou absolutně neplatná.

Dle zákona pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace To se však neuplatní v případech, kdy takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou. Zakotvuje se tak i povinnost loajality k obchodní korporaci, jejíž obsah a rozsah však bude muset být teprve „dotvořen“ judikaturou. Pouze pro zajímavost, institut loajality se objevuje také v novém občanském zákoníku (z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), který stanoví, že ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí.