Emise dluhopisů zpravidla využívají 3 skupiny korporací:

  • Ty, které nedosáhnou na bankovní úvěr, ať již z důvodu krátké existence, nebo nepřesvědčivých finančních výsledků.
  • Společnosti, které by na úvěr dosáhly, ale podmínky, které musejí v bance splnit nechtějí akceptovat a jdou cestou emise vlastních dluhopisů.
  • Společnosti, které používají kombinaci bankovního financování a ze strany banky požadovanou vlastní equitu v projektu částečně řeší emisí dluhopisů.

Zájem korporací o emise dluhopisů výrazně vzrostl po novele zákona o dluhopisech, která začala platit od 1.8.2012. Novela zrušila schvalování emisních podmínek emitentů ze strany ČNB. Toto vedlo k výraznému zjednodušení a zlevnění dluhopisových emisí. Následně došlo k vydání několika stovek emisí v podobě korunových dluhopisů, což šlo legálně udělat pouze do konce roku 2012. O něco později se emise dluhopisů staly jedním z běžných nástrojů financování společností ve všech oborech podnikání. Do té doby byly využívány zejména bankovním a finančním sektorem. Zájem o vydávání dluhopisů roste, a to zejména z důvodu relativní jednoduchosti a rychlosti vydávání. U emisí renomovaných emitentů není problém s jejich umístěním mezi investory, přičemž úroková sazba se může přibližovat sazbám bankovním, tedy i okolo 4%. U menších či rizikovějších projektů bývají k umístění využíváni finanční zprostředkovatelé. Zde je pak třeba k emisním a úrokovým nákladům připočíst i provizi za umístění. Náklady na takovou emisi zpravidla překračují 7% p.a.

Dluhopisy mohou být vydávány ve třech režimech:

  • Veřejná podlimitní nabídka, kdy objem emise nesmí přesáhnout ekvivalent 1 mil. EUR
  • Veřejná nabídka s prospektem, kdy prospekt musí být schválen ze strany ČNB
  • Neveřejná nabídka, přičemž počet oslovených investorů nesmí přesáhnout 149

V praxi se nejčastěji setkáváme s veřejnou podlimitní nabídkou dluhopisů, které vydávají zejména menší společnosti. Její výhodou je to, že ji lze propagovat např. na vlastních webových stránkách či na různých inzertních portálech (topdluhopisy.cz, dluhopisy.cz, fundlift.cz…), či lze spustit inzertní kampaně, např. na googlu či seznamu. Takových emisí jsou dle našeho názoru emitovány stovky ročně (stačí si zadat slovo dluhopisy do googlu a vyjedou stovky odkazů).

Druhou nejčastější variantou jsou privátní emise neveřejných dluhopisů. Tyto vydávají zejména firmy střední velikosti, pro které je limit podlimitní veřejné nabídky 1 mil. EUR omezující. Často se touto formou financují poskytovatelé úvěrů, jelikož ti mají dle § 2 zákona o bankách zakázáno získávat finanční prostředky od veřejnosti a tyto dále půjčovat (zákaz suplování činnosti banky). Řešením pro ně je právě neveřejná emise a její umístění mezi privátní investory.

Nejméně se v Česku využívají veřejné emise s prospektem. Je to zejména kvůli právním a auditorským nákladům a složitému správnímu řízení o schválení prospektu před Českou národní bankou (ČNB). ČNB je při schvalování prospektu relativně rigidní a schvalovací proces může trvat i několik měsíců. To je významný rozdíl oproti schvalování prospektů v zemích s rozvinutou finanční infrastrukturou, kde tato lhůta zpravidla nepřesáhne 1 měsíc. I přesto bylo v roce 2016 ČNB schváleno 39 emisí, což je historický rekord (zdroj: registr prospektů). Větší zájem o dluhopisy s prospekty lze čekat od počátku roku 2018, kdy zákon o podnikání na kapitálovém trhu zakáže investičním zprostředkovatelům distribuci dluhopisů bez prospektu.

Jednou ze specializací naší advokátní kanceláře jsou emise dluhopisů tzv. na klíč. Součástí služby je poradenství ohledně vhodného nastavení emise, příprava emisních podmínek, smlouvy o úpisu, vzorového dluhopisu, předávacího protokolu a seznamu vlastníků dluhopisů. Součástí služby je podrobný písemný návod, jak s emisí pracovat. V případě emise s prospektem naše advokátní kancelář zajistí vypracování prospektu a jeho schválení u ČNB.