Konec investičních tipařů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku?

Na českém trhu investičního zprostředkování vedle sebe již od jeho počátku existují regulované subjekty jako jsou obchodníci s cennými papíry, investiční zprostředkovatelé a jejich vázaní zástupci a tipaři.

Tipaři jsou zpravidla osoby, které se zabývají zprostředkováním neinvestičních produktů, nejčastěji pojištěním, ale občas narazí na klienty, kteří mají zájem o investiční fond či jiný investiční produkt. Protože tipař nemůže takového klienta obsloužit, domluví se s někým, kdo jej obsloužit může a dá mu za tip úplatu. Tip spočívá v předání kontaktních údajů na zájemce a obecné informaci o oblasti jeho zájmu. Tím by měla činnost tipaře skončit. V praxi tipaři zacházejí i dále, ale v takovém případě by nyní měli zbystřit. Od 1.5.2020 se měnila, či spíše významně zpřesnila, definice investičního zprostředkování v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT).

Pro tipaře je důležité, aby jeho činnost nebyla podřaditelná pod některou z činností v definici investičního zprostředkování v § 2 odst. 1 pís. y) ZPKT, kde se zprostředkováním obchodů s investičními nástroji rozumí činnost vykonávaná podnikatelským způsobem spočívající v:

1. nabízení možnosti sjednat obchod s investičními nástroji nebo poskytnout investiční službu jménem poskytovatele investičních služeb nebo jménem zákazníka,
2. předkládání návrhů na sjednání obchodu s investičními nástroji nebo poskytnutí investiční služby jménem poskytovatele investičních služeb nebo jménem zákazníka,
3. provádění přípravných prací směřujících ke sjednání obchodu s investičními nástroji nebo poskytnutí investiční služby jménem poskytovatele investičních služeb nebo jménem zákazníka, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání takového obchodu nebo služby,
4. sjednávání obchodu s investičními nástroji nebo sjednávání poskytování investiční služby jménem poskytovatele investičních služeb nebo jménem zákazníka, nebo
5. pomoci při výkonu práv a plnění povinností při sjednávání obchodu s investičními nástroji nebo při poskytování investiční služby jménem poskytovatele investičních služeb nebo jménem zákazníka.

Při posuzování činnosti tipaře se vychází ze skutečně vykonávané činnosti a nikoliv z obsahu smluvních ujednání mezi tipařem a zájemcem o tipy.

V případě, že je příjemcem tipů např. investiční zprostředkovatel, plně odpovídá nejen za činnost vázaných zástupců (outsourcing prodejní činnosti), ale i za své případné tipaře. Pokud vázaný zástupce či tipař poruší regulatorní pravidla, přičítá se tato činnost (porušení) i investičnímu zprostředkovateli, viz § 30c odst. 2 ZPKT.

Hranice mezi tipařskou činností a investičním zprostředkováním je velmi tenká, odvíjí se od konkrétních činností tipaře. K určení hranici tipařství lze využít stanovisko České národní banky (ČNB), byť určené pro o oblast pojištění, ale u investic je to obdobné, které lze najít zde.

ČNB posuzuje hranici mezi investičním zprostředkováním a tipařstvím také dle způsobu odměňování, přičemž odměna by měla být u tipařů ideálně fixní nikoliv provizní z objemu produktu, viz odpověď na dotaz č. 8 k otázkám týkajícím se mj. MiFID 2, kterou lze najít zde. ČNB v odpovědi uvádí: To bude zcela zřejmé v případě odměňování introducing brokera odvozeného od jiných kritérií, než je samotná podpůrná činnost, např. od obratu zákazníků, ale i v případě, kdy k určitému jednání introducing brokerů dochází systematicky, obchodník s cennými papíry z něj může mít prospěch, a přitom neprokáže, „že vynaložil [..] veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránil[..]”, zejména nevykonával „potřebnou nebo povinnou kontrolu” nad činností introducing brokera.

Na závěr lze tedy příjemcům tipů doporučit nejen kvalitně sestavenou tipařskou smlouvu, ale i např. namátkovou kontrolu tipařů, zda nepřekračují ve smlouvě stanovené mantinely. Není však pochyb o tom, že tipaři tu s námi budou i po novele ZPKT.