Srovnání investičního zprostředkovatele a obchodníka s cennými papíry

S rostoucími požadavky České národní banky na kvalifikovaný výkon činnosti investičního zprostředkovatele zajisté nejednoho společníka či akcionáře investičního zprostředkovatele napadlo, zda by nebylo lepší disponovat prestižnějším povolením k činnosti obchodníka s cennými papíry. Tento článek si klade za cíl, popsat základní rozdíly mezi investičním zprostředkovatelem (IZ) a obchodníkem s cennými papíry (OCP či obchodník).

Povolení versus registrace

Základním rozdílem mezi IZ a OCP je již v samotném procesu udělení povolení k činnosti. Zatímco OCP získává povolení k výkonu investičních služeb v rámci správního řízení o udělení povolení k poskytování investičních služeb, IZ podává žádost o registraci k výkonu činnosti IZ. Teprve v případě, že je žádost IZ regulátorem posouzena jako nedostatečná, zahajuje s žadatelem správní řízení, ve kterém požaduje odstranění nedostatků podání. Správní řízení u IZ i OCP končí buď registrací či udělením povolení, nebo zamítnutím žádosti.

Rozsah poskytovaných služeb

Další významné rozdíly mezi IZ a OCP spočívají zejména v možném způsobu provádění investičních služeb, v rozsahu poskytovaných investičních služeb, v druzích nabízených investičních nástrojů, v požadavcích na kapitál, dále na vnitřní kontrolní systém, řízení rizik, plnění informační povinnosti a účetní audit.

IZ může poskytovat pouze hlavní investiční služby přijímání a předávání pokynů a investiční poradenství, a to ve vztahu k investičním cenným papírům (zejména dluhopisy a akcie) a nástrojům kolektivního investování (akcie investičních fondů a podílové listy). IZ je oprávněn provádět i propagaci těchto investičních služeb. OCP je oprávněn, v případě udělení patřičného povolení, poskytovat všechny hlavní a vedlejší investiční služby upravené v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT), a to ve vztahu k investičním cenným papírům, nástrojům kolektivního investování, nástrojům peněžního trhu, ale zejména i vůči derivátům.

Provádění služeb versus zprostředkování

Co se týče způsobu poskytování investičních služeb, je IZ oprávněn investiční služby pouze zprostředkovávat, tedy zejména přijímat pokyny od zákazníků a tyto předávat k provádění OCP a investičním společnostem. Toto neplatí v případě poskytování investičního poradenství, které IZ poskytuje přímo zákazníkům a výhradně na vlastní odpovědnost. Přiznané poskytování investičního poradenství IZ na českém kapitálovém trhu je však stále spíše okrajovou záležitostí. OCP zpravidla poskytuje investiční služby přímo, tzn., že kromě přijetí pokynu od zákazníka, pokyn rovněž provede na příslušné trhu či s protistranou. V praxi se však vyskytují i případy, kdy OCP vystupují také pouze jako zprostředkovatelé obchodních investičních služeb, a to zejména ve vztahu k zahraničním investičním nástrojům. V takovém případě OCP přijme pokyn od zákazníka, předá jej zahraničnímu OCP, který jej provede na příslušném trhu, burze. Vzhledem ke skutečnosti, že většina burz funguje na členském principu, mohou pokyny na těchto burzách napřímo provádět pouze její členové.

Požadavky na počáteční kapitál

Požadavky na kapitál u IZ a OCP jsou diametrálně odlišné. U IZ nejsou právními předpisy stanoveny požadavky na minimální základní kapitál. To je velká výhoda pro vstup do odvětví investičních služeb. OCP má zákonem stanoven minimální kapitál. Jeho minimální výše se odvíjí od druhu OCP, resp. od druhu poskytovaných služeb a způsobu jejich poskytování. OCP, který nepřijímá zákaznické finanční prostředky a investiční nástroje (tedy jedná se o kvalifikovanější formu IZ), musí mít počáteční kapitál ve výši min. 50.000 EUR. Obchodník, který neposkytuje investiční služby obchodování na vlastní účet a upisování a umísťování investičních nástrojů se závazkem jejich upsání, musí mít počáteční kapitál min. ve výši 125.000 EUR. OCP, který může poskytovat všechny investiční služby, musí mít min. počáteční kapitál 730.000 EUR. Kapitál OCP nesmí po celou dobu jeho regulované existence poklesnout pod stanovenou mez. Při zakládání OCP lze proto doporučit nastavit základní kapitál s jistou rezervou na počáteční provoz a případné neočekávané výdaje.

Kapitálová přiměřenost

OCP, kteří mohou přijímat a vést zákaznický majetek musí kromě počátečního kapitálu dodržovat i pravidla kapitálové přiměřenosti a angažovanosti. Kapitálová přiměřenost je v současné době nastavena na 8%, k tomu je nutné přičíst povinnou bezpečnostní rezervu ve výši 2,5%, tedy celkem 10,5%. Angažovanost kapitálu je nyní nastavena na max. 25% vůči jednomu subjektu či aktivům a 20% pokud se jedná o propojené osoby. IZ nemají povinnost dodržovat pravidla kapitálové přiměřenosti a angažovanosti.

Řízení rizik a vnitřní kontrolní systém

U OCP kladou právní předpisy velký důraz na vytvoření kvalitního systému řízení rizik a jeho dodržování. Toto je celkem logické, jelikož OCP mají na zákaznických účtech svěřeny klientské prostředky spočívající v penězích a investičních nástrojích. Kvalifikované řízení zejména operačních a tržních rizik je základním předpokladem pro „přežití“ obchodníka a dodržení jeho závazků vůči zákazníkům. Řízením rizik u OCP je zpravidla svěřeno risk manažerovi s patřičnou kvalifikací. Požadavek na systematické řízení rizik u IZ není v současné době právními předpisy vyžadován. IZ jsou však povinni v rámci vnitřního kontrolního systému řešit operační rizika při výkonu své činnosti, tedy zejména nastavení dostatečných kontrol k eliminaci chyb v procesu poskytování investičních služeb a navazující evidenci.

Požadavky na vnitřní kontrolní systém u OCP a IZ jsou odlišné. U OCP je zpravidla vyžadován robustní vnitřní kontrolní systém, a to s ohledem na svěřené finanční prostředky a investiční nástroje zákazníků. To v praxi znamená nastavení mnoha prvků vnitřní kontroly, zejména systémy 4 očí při nakládání se zákaznickým majetkem. Součástí vnitřního kontrolního systému je vždy výkon compliance a interní audit. Osoba pověřená výkonem compliance nastavuje a kontroluje činnost společnosti, aby tato byla v souladu s právními a vnitřními předpisy. Interní auditor nezávisle hodnotí správnost nastavených procesů a způsob a kvalitu poskytovaných služeb společností. Kontrolní zprávy jsou pak zpětnou vazbou pro management OCP. IZ jsou svou velikostí zpravidla menší a střední subjekty. Jejich vnitřní kontrolní systém musí odpovídat jejich velikosti a rozsahu poskytovaných služeb. Součástí vnitřního kontrolního systému IZ musí být vždy výkon činnosti compliance. Interní audit není povinnou součástí vnitřního kontrolního systému IZ.

Informační povinnost

Většina subjektů finančního trhu má zákonem stanovenou informační povinnost vůči ČNB. OCP jsou povinni v návaznosti na jimi poskytované služby plnit informační povinnost na měsíční či čtvrtletní bázi. U IZ není pravidelný reporting ze strany ČNB vyžadován. IZ jsou povinni poskytnout ČNB právními předpisy stanovené informace, zejména evidenci klientů a obchodů, pouze na vyžádání. Veškerá evidence OCP a IZ musí být vedena v elektronické podobě. OCP zpravidla používají sofistikované informační systémy, ze kterých jsou požadované evidence a reportingy generovány. U menších IZ postačuje evidence např. pouze v excelové podobě.

Ověření auditorem

OCP byli díky péči o svěřený majetek zákazníků zařazeni mezi subjekty veřejného zájmu. Mají proto povinnost vyhotovovat roční účetní závěrku a výroční zprávu, která musí být ověřena účetním auditorem, a mají povinnost zřídit výbor pro audit. Tuto povinnost IZ nemají.

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že některé požadavky na IZ a OCP jsou shodné, některé platí pouze pro OCP. Je na zvážení majitelů IZ, zda z důvodu prestiže u klientů či možnosti rozšíření poskytovaných služeb nepožádat o povolení OCP. Licence OCP umožní např. nabízet klientům sofistikované investiční nástroje v podobě derivátů, jejichž rizikovost však může být nižší než u akcií. Takovými nástroji jsou např. některé strukturované investiční certifikáty či ETF.

Již dnes je jisté, že po nabytí účinnosti směrnice MiFID II přibude na straně IZ mnoho regulatorních povinností, např. kvalifikované řízení rizik, provádění interního auditu, povinné pojištění odpovědnosti apod.

Tabulka srovnání IZ a OCP: